Výslovnost americké angličtiny – přední samohlásky



Nyní se zaměříme na výslovnost skupiny samohlásek i ɪ eɪ ɛ æ, které jsou označované jako přední samohlásky (front vowels).





Název přední samohlásky (front vowels) vychází z toho, jakou polohu má při jejich vyslovování náš jazyk. Je v ústech posunutý směrem dopředu, takže se dotýká spodních zubů. Jeho přední část se nachází poměrně vysoko v ústech, takže je jazyk možné vidět.

Užitečné zde pro nás může být srovnání s opačnou skupinou samohlásek – tzv. zadními samohláskami u ʊ oʊ ɔ. Při jejich vyslovování naopak není jazyk vidět. Nedotýká se zubů a je v ústech posunutý více dozadu. Zároveň je prohnutý opačným směrem, takže se zadní část jazyka nachází výše než jeho přední část.

Kromě pozice jazyka nás bude zajímat také poloha rtů. Zde si budeme pamatovat, že u předních samohlásek jsou rty roztažené do šířky a napjaté. Až se budeme v dalším díle zabývat zadními samohláskami, tak si naopak všimneme, že jsou rty zaokrouhlené.


Dále nás pak bude zajímat, zda jsou ústa otevřená, či naopak zavřená. Když budeme postupovat v řadě i ɪ eɪ ɛ æ, zjistíme, že se naše ústa postupně stále více otvírají. U samohlásky i jsou ústa téměř zavřená, naproti tomu u samohlásky æ jsou doširoka otevřená.

Souvisí to opět hodně s polohou jazyku v ústech. U samohlásky i je jazyk v ústech o hodně výš než u samohlásky æ. Jestliže se jazyk nachází v ústech vysoko, jsou ústa zavřená. Takové samohlásky pak nazýváme anglicky high vowels (česky: zavřené samohlásky). Jestliže se naopak nachází v ústech nízko, jsou ústa otevřená. Takové samohlásky pak nazýváme anglicky low vowels (česky: otevřené samohlásky).


Nyní se budeme postupně věnovat jednotlivým předním samohláskám i ɪ eɪ ɛ æ .



i     Rty jsou hodně roztažené do šířky a napjaté. Jedná se o dlouhou samohlásku. Jazyk je v ústech položený vysoko, ústa jsou zavřená. V ústech i v celé dolní části obličeje cítíme napětí. Se samohláskou i se setkáme např. v následujících slovech: me, cheese, tea, ski, key, brief.


ɪ    Je kratší než předchozí samohláska i. Rty jsou více uvolněné. Jazyk je v ústech položený o trochu níže, a ústa jsou proto více otevřená. Můžeme si vypomoci tím, že rozdíl mezi i a ɪ je podobný, jako když se v češtině snažíme zdůraznit rozdíl mezi naším měkkým i a tvrdým y. S krátkou samohláskou ɪ  se setkáme např. v následujícíh slovech: sit, quiz, hymn, bridge.


eɪ  Dlouhá, napjatá samohláska. Ústa jsou opět o trochu více otevřena než u předchozí samohlásky ɪ. Většinou se uvádí jako dvohláska, zde je brána jako jednoduchá samohláska, protože přechod mezi e a ɪ není zase tolik zřetelný. Najdeme ji např. ve slovech: day, paid, weigh, wave, hey, break.


ɛ   Krátká, uvolněná samohláska. Jazyk se opět nachází o trochu níž, a ústa jsou proto více otevřená. Běžně ji používáme i v češtině (normální krátké „e“), takže by zde neměl nastat žádný problém. V angličtině se s ní setkáme např. ve slovech: bed, head, guess, said.


æ    Krátká, napjatá samohláska. Nejotevřenější ze všech předních samohlásek. Oteřeme doširoka ústa, jako bychom chtěli říci „a“ a vyslovíme něco mezi „a“ - „e“. Často se dělá chyba, že je vyslovována úplně stejně jako samohláska ɛ, což někdy může vést k nedorozuměním (např. man vs. men). Pokud vám její výslovnost dělá problémy, vyslovujte ji proto raději jako ɑ. Najdeme ji např. ve slovech: bag, fast, snack, cat.



Poznámky k délce samohlásek






Délka samohlásky se zkracuje, pokud po ní následuje neznělá souhláska, nebo pokud se samohláska nachází v nepřízvučné slabice.

Délka samohlásek se může změnit v závislosti na tom, jaká hláska po nich následuje. Neznělá souhláska (p f t s k ʃ ʧ θ) zkracuje délku předchozí samohlásky. Jako příklad si můžeme vzít slovo feet, ve kterém po samohlásce následuje neznělá souhláska t. V tomto případě je délka samohlásky i trochu zkrácena. Pokud bychom sledovali stejnou samohlásku i např. ve slovech fee nebo feed (po i následuje znělá souhláska d), tak zde bude tato samohláska o trochu prodloužená.

Podobná situace nastane, pokud se samohláska nachází v nepřízvučné slabice. Ve slově tea se samohláska i nachází v přízvučné slabice (což znamená, že je na ní položený důraz), a samohláska má proto běžnou délku. Ve slově pretty se naproti tomu nachází samohláska i ve druhé slabice, která je nepřízvučná (důraz je zde položený na první slabice). V důsledku toho je zde samohláska i trochu zkrácená.


Rozdíly americká vs. britská angličtina

V britských slovnících jsou uváděné trochu jiné znaky pro zápis předních samohlásek. Místo znaku ɛ je v britské angličtině používán jednoduchý znak e, u odvozené dlouhé samohlásky se zde však setkáme se zápisem ɛ:, což může být trochu matoucí. Další rozdíl spočívá v tom, že eɪ je považováno za dvojhlásku.

Pokud se týká samotné výslovnosti, tak v americké angličtině je obvyklé, že se prodlužují samohlásky v přízvučných slabikách. Např. ve slově packet /ˈpækɪt/ je samohláska æ prodloužená.



Další články ze stejného seriálu:





Žádné komentáře:

Okomentovat