Přehled znaků pro zápis anglické výslovnosti

V tomto článku naleznete přehled znaků, které se používají v britských slovnících a učebnicích pro zápis výslovnosti. Možná se vám na první pohled budou zdát trochu složité, ale není třeba se ničeho obávat.


Na tomto způsobu zápisu výslovnosti se dohodli na konci 19. století britští a francouzští učitelé jazyků. Těžko jim můžeme vyčítat, že některé znaky vypadají trochu strašidelně. V případě samohlásek a některých méně obvyklých souhlásek bylo totiž potřeba vymyslet zcela nové znaky, u kterých by nedocházelo k záměně. 

Celý systém, který byl tehdy vytvořen, se nazývá Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet, zkráceně IPA).  Běžně se s ním dnes setkáme v britských jazykových příručkách. Ve slovnících a učebnicích české provenience se naproti tomu často používá značně zjednodušená verze této fonetické abecedy, která obsahuje pouze 5 neobvyklých znaků: ə, æ, ð, θ, ŋ. Zbylé znaky pak bývají jednoduše nahrazovány běžnými znaky české abecedy.

Zde je k dispozici přehled znaků  Mezinárodní fonetické abecedy (černý sloupec) a jejího zjednodušeného českého zápisu (růžový sloupec)Nakonec jsou uvedené příklady slov, které danou hlásku obsahují (červený sloupec).


               Samohlásky:                                                                     Dvojhlásky:

                                                                            Souhlásky: 

 
Některé novější české slovníky dnes již rovněž přecházejí na mezinárodní způsob zápisu výslovnosti. Záleží však samozřejmě pouze na vás samotných, který způsob si zvolíte pro zapisování do svých vlastních slovníčků.


Rozdíly v britské a americké výslovnosti

Krátce se ještě zastavíme u toho, proč je u samohlásky ɒ a dvojhlásek ɪə ʊə v závorce uvedená zkratka BrE resp. AmE. Důvod je ten, že v britské a americké verzi angličtiny se  v tomto ohledu výslovnost trochu liší.

V americké angličtině  nevyslovíme slovo „got“ krátce jako [gɒt], ale naopak dlouze jako [gɑ:t], podobně dog nevyslovíme jako [dɒg], ale jako [dɔ:g]. Znak ɒ tedy při zápisu americké výslovnosti vůbec nepoužijeme, místo něj se zde setkáme s  ɑ: nebo ɔ: .

Trochu složitější může být rozhodování mezi dvojhláskami  a . Zatímco Američané používají především druhou z těchto variant, v Británii jsou rozšířené obě dvě. Např. sloveso „go“ je tedy možné vyslovit oběma způsoby: jako [gəʊ]  i jako [goʊ].

V americké angličtině se nesetkáme s trojicí dvojhlásek ɪə ʊə, které tedy používá jen britská angličtina. V americké angličtině se v těchto případech použije pouze jediná samohláska doplněná o koncové „r“ (které je jinak v britské angličtině potlačeno). U příkladů, které jsou uvedené v tabulce, tedy bude americká výslovnost následující: near [nɪr], air [er], pure [pjʊr].


V Americe může být všechno trochu jinak…

Pokud jste nyní nahlédli do nějakého amerického slovníku, tak jste se možná trochu vyděsili. Je totiž celkem dost dobře možné, že na vás ze zápisu výslovnosti hledí úplně jiné znaky, než o kterých jsme hovořili v tomto článku! Zatímco u nás v Evropě má Mezinárodní fonetická abeceda zcela výsadní postavení, Američané občas volí jiné typy zápisu. Pokud si tedy pořídíte nějaký specifický americký slovník, bude se třeba nejprve seznámit s jeho použitou konvencí.

Jako příklad mohu uvést svůj vlastní slovník New Expanded Webster’s Dictionary, ve kterém se místo používá ch, místo ð se setkáme s ŦH, délka slabiky se určuje přehláskou nad nebo pod samohláskou (např. ä nebo ), změněná výslovnost slabiky je naznačená rovnou čarou nad samohláskou (např. ō) apod. Kupříkladu slovo „occasionally“ je v tomto slovníku zapsáno jako [ok-kā ' zhon-al-li].






Přečtěte si také:
Jak zapisovat výslovnost ve Wordu a na internetu 
Spelling versus pronunciation
Výuková videa na YouTube: Angličtina na YouTube 

Žádné komentáře:

Okomentovat