Na tomto způsobu zápisu
výslovnosti se dohodli na konci 19. století britští a francouzští učitelé
jazyků. Těžko jim můžeme vyčítat, že některé znaky vypadají trochu strašidelně.
V případě samohlásek a některých méně obvyklých souhlásek bylo totiž potřeba
vymyslet zcela nové znaky, u kterých by nedocházelo k záměně.
Celý systém, který byl tehdy
vytvořen, se nazývá Mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic
Alphabet, zkráceně IPA). Běžně se s ním
dnes setkáme v britských jazykových příručkách. Ve slovnících a učebnicích
české provenience se naproti tomu často používá značně zjednodušená
verze této fonetické abecedy, která obsahuje pouze 5 neobvyklých znaků: ə, æ, ð, θ, ŋ. Zbylé znaky pak bývají jednoduše nahrazovány běžnými znaky české
abecedy.
Zde je k dispozici přehled znaků Mezinárodní fonetické
abecedy (černý sloupec) a jejího zjednodušeného českého zápisu (růžový sloupec). Nakonec jsou uvedené příklady slov, které danou hlásku obsahují (červený sloupec).
Samohlásky: Dvojhlásky:
Některé novější české slovníky dnes již rovněž přecházejí na mezinárodní způsob zápisu výslovnosti. Záleží však samozřejmě pouze na vás samotných, který způsob si zvolíte pro zapisování do svých vlastních slovníčků.
Rozdíly v britské a americké výslovnosti
Krátce se ještě zastavíme u toho,
proč je u samohlásky
ɒ
a dvojhlásek
eʊ oʊ ɪə eə ʊə v závorce uvedená zkratka BrE
resp. AmE. Důvod je ten, že v britské a americké verzi angličtiny se v tomto ohledu výslovnost trochu liší.
V americké angličtině nevyslovíme slovo „got“ krátce
jako [gɒt], ale naopak dlouze jako [gɑ:t], podobně dog nevyslovíme jako [dɒg],
ale jako [dɔ:g]. Znak ɒ tedy při zápisu americké výslovnosti vůbec nepoužijeme, místo
něj se zde setkáme s
ɑ:
nebo
ɔ: .
Trochu složitější může být rozhodování mezi dvojhláskami
eʊ a oʊ. Zatímco Američané používají především druhou z těchto variant,
v Británii jsou rozšířené obě dvě. Např. sloveso „go“ je tedy možné
vyslovit oběma způsoby: jako [gəʊ] i jako [goʊ].
V americké angličtině se nesetkáme s trojicí dvojhlásek
ɪə eə ʊə, které tedy používá jen britská angličtina. V americké angličtině se v těchto
případech použije pouze jediná samohláska doplněná o koncové „r“ (které je jinak v britské
angličtině potlačeno). U příkladů, které jsou uvedené v tabulce, tedy bude americká výslovnost
následující: near [nɪr], air [er], pure [pjʊr].
V Americe může být všechno trochu jinak…
Pokud jste nyní nahlédli do nějakého amerického slovníku, tak
jste se možná trochu vyděsili. Je totiž celkem dost dobře možné, že na vás ze
zápisu výslovnosti hledí úplně jiné znaky, než o kterých jsme hovořili v tomto
článku! Zatímco u nás v Evropě má Mezinárodní fonetická abeceda zcela výsadní postavení,
Američané občas volí jiné typy zápisu. Pokud si tedy pořídíte nějaký specifický americký slovník,
bude se třeba nejprve seznámit s jeho použitou konvencí.
Jako příklad mohu uvést svůj vlastní slovník New Expanded Webster’s Dictionary, ve kterém se místo tʃ používá ch, místo ð se setkáme s ŦH, délka slabiky se určuje přehláskou nad nebo pod samohláskou
(např. ä nebo ṳ), změněná výslovnost slabiky je naznačená rovnou čarou nad
samohláskou (např. ō)
apod. Kupříkladu slovo „occasionally“ je v tomto slovníku zapsáno jako [ok-kā
' zhon-al-li].
Přečtěte si také:
Jak zapisovat výslovnost ve Wordu a na internetu
Spelling versus pronunciation
Výuková videa na YouTube: Angličtina na YouTube
Přečtěte si také:
Jak zapisovat výslovnost ve Wordu a na internetu
Spelling versus pronunciation
Výuková videa na YouTube: Angličtina na YouTube
Žádné komentáře:
Okomentovat