Spelling versus pronunciation

Není sporu o tom, že britští a američtí školáci to mají v jednom ohledu ve škole o hodně těžší než děti u nás. Anglický pravopis je ve srovnání s tím českým mnohonásobně obtížnější. Zatímco v češtině váháme většinou pouze nad volbou  i/y,  s/z  či  mě/mně, v angličtině jsme odsouzeni k tomu, abychom byli na vážkách neustále. Došlo zde totiž ke zvláštní situaci, že se psaná podoba jazyka  (spelling) poměrně výrazně odchýlila od jeho mluvené podoby (pronunciation).
Britské či americké děti si ze svých rodin přinesou do školy znalost mluvené podoby angličtiny – tedy toho, jak se jazyk vyslovuje. Ve škole jsou pak postaveni před obtížný úkol naučit se psanou podobu svého jazyka. Že to není nic snadného, dokazují průzkumy naznačující, že britské děti potřebují až o dva roky déle na to, aby se naučily číst, než je to běžné v jiných evropských zemích. V anglicky hovořících zemích se také setkáme se zhruba dvojnásobným počtem dyslektiků, než je obvyklé v zemích, kde psaná podoba jazyka více odpovídá jeho mluvené podobě.

Když se učíme anglicky my, tak se většinou nacházíme v poněkud opačné situaci. Ve škole jsem se setkal s tím, že se klade důraz spíše na psanou podobu jazyka. Druhý sloupec našich slovníčků se znaky pro výslovnost bývá někdy tak trochu opomíjen. Na tomto webu bych chtěl na tento nedostatek reagovat – chtěl bych zde představovat kvalitní zvukové (nebo ještě lépe audiovizuální) materiály, které jsou na internetu přístupné zcela zdarma. V příštím článku si ukážeme online pomůcku Times Spelling Bee, která vám umožní přijít do kontaktu s oběma podobami angličtiny současně (jak mluvenou, tak i psanou).


Napsal Libor v 15.6.11
Štítky: