V několika příštích článcích bych se chtěl věnovat problematickým jevům, na které můžete narazit při výslovnosti angličtiny. Budeme se při tom zaměřovat hlavně na americkou angličtinu, úplně zkrátka by však neměli přijít ani ti, které zajímá spíše britská varianta.
Britskou, nebo raději americkou?
Na otázku, jestli se učit raději britskou, nebo americkou angličtinu, se hodně těžko odpovídá. Studentům je ve škole většinou oznámeno, že se budou učit britskou angličtinu. Tomu také odpovídá volba učebnice, jako je např. Headway, New English File, Project, Matrix nebo Solutions z nakladatelství Oxford University Press. Rovněž klasická česká učebnice Angličtina pro jazykové školy se věnuje britské angličtině. Studenti rovněž většinou skládají cambridgeské zkoušky, při kterých jsou mírně zvýhodněni ti, kdo se učí britskou angličtinu.
Co se týká výslovnosti, tak ale situace bývá trochu odlišná. Hodně učitelů (a samozřejmě i studentů) mívá tendenci vyslovovat po samohláskách „r", jak je to obvyklé v Americe (např. „start" je vyslovováno jako /sta:rt/ a nikoli jako /sta:t/, jak je to běžné na většině území Británie). Málokdo vyslovuje slovo „dance" správně britsky jako /dɑ:ns/, ale většinou se volí americká varianta /dæns/. Slovní spojení „go home" vysloví většina studentů americky jako /goʊ hoʊm/, a nikoli standardně britsky /gəʊ həʊm/. Je to jistě způsobené velkým vlivem amerických filmů a kultury, svoji roli může sehrávat i to, že na českých školách o něco častěji působí američtí lektoři než britští.
Trochu složitější je to s některými dalšími variantami angličtiny. V Kanadě je vliv britské a americké angličtiny v zásadě srovnatelný. Australská a novozélandská angličtina jsou ovlivněné spíše britskou angličtinou. Je to způsobené tím, že tyto oblasti byly v minulosti součástí britského impéria. Dnes jsou Kanada, Austrálie i Nový Zéland členy britského společenství národů a jejich oficiální hlavou je britská královna. Členem Commonwealthu je však např. také Indie s více než miliardou obyvatel, a je tedy zřejmé, že i zde převažuje vliv britské angličtiny (přestože zde angličtina není mateřským jazykem, hovoří se zde zjednodušenou angličtinou – pidžinem).
Pro americkou angličtinu ovšem hovoří její nesmírný kulturní vliv. Pokud se budeme chtít učit angličtinu sledováním filmů či seriálů, budeme se většinou setkávat právě s americkou angličtinou. Výhodou pro nás může být i to, že je podle všeho o něco snazší na porozumění než britská.
Lekce americké angličtiny s Jennifer
V tomto seriále o výslovnosti angličtiny se budeme věnovat především americké angličtině. Naší průvodkyní bude rodilá americká mluvčí Jennifer Lebedev, žijící v Bostonu na východním pobřeží USA. Jennifer má poměrně pestré etnické kořeny – její otec je Filipínec a matka Polka – což ale však svědčí o tom, že je pravou Američankou, jejíž vlast je tavícím kotlem („melting pot") mnoha různých národností. Jennifer se může pochlubit velmi zřetelnou a příjemnou výslovností.
Postupně se budeme věnovat všem různým problémům, na které můžeme narazit při výslovnosti angličtiny. V prvních pokračováních se budeme zabývat samohláskami a dvojhláskami, se kterými mívají studenti často potíže, protože v angličtině je jejich systém složitější než v češtině. V dalších částech pak navážeme souhláskami a některými dalšími problémy, jako jsou přízvuk či intonace.
Na závěr ještě doplním, že úplně zkrátka by neměli přijít ani ti, kdo se chtějí učit britskou výslovnost. Na konci jednotlivých článků se budu snažit uvádět informace o tom, zda se výslovnost oproti americké angličtině v něčem odlišuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat