Jan Amos Komenský – nejslavnější učitel jazyků

Zanedlouho si připomeneme 420. výročí narození J. A. Komenského, přičemž největší důvody k oslavám by měli mít učitelé cizích jazyků…

Možná si vzpomenete na film Slavnosti sněženek, ve kterém vystupuje akademický malíř, který „udělal slabikář pro děti, které se podle něj učí už deset let“.  Těžko říct, jak zneuznaně by si dnes musel připadat Jan Amos Komenský, nejslavnější učitelů jazyků všech dob, podle jehož učebnic latiny se učily děti i dospělí na celém světě více než 250 let!

Komenský přitom rozhodně nebyl učitelem jazyků z povolání. Byl významným filosofem, teologem, biskupem Jednoty bratrské a člověkem s velmi všestranným kulturním rozhledem, který postupně žil v několika evropských zemích. Práce na učebnici jazyků byla spíše okrajovým předmětem jeho zájmu – měla být součástí velmi rozsáhlého projektu na celkový rozvoj vzdělanosti („nápravu věcí lidských“). Navzdory tomu se stala (hned po Bibli) druhou nejvydávanější knihou na světě za celé 17. století.

Učebnici s názvem Janua linguarum reserata (česky Dveře jazyků otevřené) dokončil Komenský během svého pobytu v polském Lešně v r. 1631. Byla věnována výuce tehdejšího jazyka vzdělanců – latiny, ale vzhledem k jejímu uspořádání ji bylo možné používat vlastně pro výuku kteréhokoli jazyka. Její struktura byla velmi jednoduchá. Byly zde vedle sebe umístěné texty v mateřském jazyce a jejich latinský překlad. Jak odpovídalo Komenského zaměření, měly tyto texty co nejobecnější charakter a byly věnované běžným věcem, se kterými se člověk setkával ve svém každodenním životě.

Celkem zde studenti přišli do kontaktu se zhruba 8 000 základních slov, které byly obsažené ve 100 tematických kapitolách. Úvodní části jsou věnované vzniku světa, následuje popis neživé a živé přírody a poté se zaměřuje na člověka a společnost (tělo a zdraví, řemesla a činnosti, škola a vzdělanost, ctnosti, zábava a hry), nakonec nemohly chybět kapitoly věnované náboženství a posledním věcem člověka. Dá se tedy říct, že se vlastně jednalo zároveň o encyklopedii, která měla poskytovat harmonický přehled všech poznatků. Přechází se postupně od jednodušších věcí ke složitějším, tak aby žáci přišli do kontaktu s jednotou celého světa.

Popularitu, kterou si kniha získala, byla naprosto nečekaná. Byla přeložena do 11 evropských jazyků (angličtiny, němčiny, francouzštiny, polštiny, italštiny, švédštiny, holandštiny, řečtiny, maďarštiny, islandštiny, španělštiny) a dále také do arabštiny, připravována byly také překlady do turečtiny, perštiny, mongolštiny a arménštiny. Ještě za Komenského života vydali učebnici dokonce i čeští jezuité, kteří se s ním jinak názorově zcela rozcházeli. Latinská podoba Komenského jména – Comenius – se díky této knize stala známou celému světu a ještě i dnes je součástí širšího kulturního povědomí.

Již za rok po vydání Dveří jazyků vytvořil Komenský také zjednodušenou verzi pro začátečníky s názvem Vestibulum (Předsíň Dveří jazyků), ve které bylo obsaženo zhruba 1 000 základních slovíček. V r. 1658 pak vydal další jazykovou učebnici, která byla hojně používána ještě v 18. a 19. století, tedy 200 let po Komenského smrti! Učebnice Orbis pictus (česky Svět v obrazech) se od Dveří jazyků lišila v tom, že byla ilustrovaná. Na začátku každé kapitoly se nacházela dřevorytina, na které byly označené výrazy objevující se v textu.

Byla to tedy skvělá obrázková učebnice pro děti, které se názorně seznamovaly s věcmi a jevy okolního světa a zároveň se nenásilným způsobem učily latinu prostřednictvím srovnání se svou mateřštinou. Kromě běžných dvojjazyčných verzí se vydávaly také verze s texty ve více jazycích (až pětijazyčné).  Komenského záměr byl vyjádřen v úvodním hesle knihy „Omnia sponte fluant, absit violentia rebus“ (Vše nechť volně plyne, ať je věcem vzdáleno násilí“). Jednalo se zřejmě o nejoblíbenější a nejrozšířenější dětskou učebnici všech dob, na kterou rád vzpomínal např. Johann Wolfgang Goethe.

Čím nás mohou inspirovat Komenského jazykové učebnice?

Komenského učebnice Dveře jazyků otevřené a Svět v obrazech  už dnes asi používá pro výuku jazyků jenom málokdo. Jazykové učebnice dnes vytvářejí týmy odborníků, kteří se této práci mnohdy věnují na plný úvazek. Pro nás ale může být zajímavé položit si otázku, odkud se vlastně vzal obrovský úspěch Komenského knih, který trval ještě 200 let po jeho smrti?

Jak jsme již řekli, pro Komenského nebylo psaní učebnic zdaleka jeho hlavní pracovní náplní. Za jejich největší zbraň proto můžemem považovat především jejich jednoduchou a přehlednou strukturu.

Jako příklad si zkusíme uvést jeden z paragrafů uvedených ve vydání Světa v obrazech z r. 1896:

Škola a studovna

Škola jest říkajíc dílna, kde mladistvé duše k ctnosti se vedou a vědomostí nabývají; dělí se na třídy. Učitel sedí na katedře, žáci v lavicích; on učí, tito učí se. Něco píše se jim křídou na tabuli, jiné se jim předříkává. Někteří rozprávějí a chovají se svévolně a nedbale; tito káráni bývají.

The School and the Cabinet

A school like an office in which young wits are fashioned to virtue and taught knowledge; it is divided into classes. The master sits in a chair, the pupils in forms; he teaches, they learn. He writes some things on the blackboard with chalk, and dictates some other things. Some talk together and are insolent and are negligent; they are chastised.

Tento přístup má oproti současným učebnicím dvě zvláštnosti:

1.   Učebnice jsou důsledně založené na srovnání mateřského jazyka a cizího jazyka. Student vychází ze své mateřštiny, kterou dobře ovládá, a na jejím základě se učí cizí jazyk.

2.   V učebnici jsou uvedeny texty zabývající se těmi nejobecnějšími věcmi okolního světa, jedná se vlastně svého druhu o encyklopedii. 

Snad by to mohla být inspirace i pro současné autory učebnic, které nemívají často příliš přehlednou strukturu. 

Někdy nás trochu překvapí, že současné oxfordské učebnice, jako jsou Headway nebo English File, bývají již 5 let po svém vydání beznadějně zastaralé a musejí být nahrazeny novou, kompletně přepracovanou edicí. Kupodivu to není proto, že by se angličtina tak rychle vyvíjela, ale proto, že se v učebnicích vyskytují texty o současných celebritách, které se mnohdy ohřejí na výsluní pouze několik málo let. Problém bývá také s fotografiemi, protože oblečení, které se nosilo před pár lety, dnes již vůbec nemusí vypadat moderně. Je otázkou, zda by nebylo lépe používat místo fotografií kreslené obrázky, které mívají přece jenom o trochu trvalejší charakter.

Uměl Komenský anglicky?

Anglie patřila v 17. století bezesporu k nejvýznamnějším světovým mocnostem. Angličané zároveň patřili k největším obdivovatelům Komenského díla a spatřovali v něm osobu, která by mohla přispět k „velké reformě“ Anglie a celého lidstva. Komenský se vypravil do Londýna v r. 1641 s velkými plány na uskutečnění svých myšlenek, nakonec zde však zůstal pouze tři čtvrtě roku. Kvůli právě probíhající občanské válce se nedokázal dobře zorientovat v místních politických poměrech a na vině byla také jeho špatná znalost angličtiny.

Učitel národů Jan Amos Komenský hovořil plynně pěti jazyky (česky, německy, latinsky, polsky a holandsky), angličtinu ale opravdu příliš dobře neovládal. Anglii však přesto přisuzoval v tehdejším světě výsadní postavení – právě do Londýna umisťoval plánované sídlo sboru učenců ze všech národů, kteří měli řídit reformu světa. Z tohoto pohledu můžeme vnímat jeho neznalost angličtiny jako určitý nedostatek. Pokud tedy náhodou máte s angličtinou problémy, tak vás možná potěší, že v tom nejste sami – podobně na tom byl dokonce i nejznámější učitel jazyků všech dob…